Reportáž
Wanna be a Culture Jockey? Zapomeňte na to, že firemní kulturu vyladí kávovar
Kultura jede! Kultura válí! A pokud je i pro vás firemní kultura horké téma, zbystřete pozornost. Po Culture Rocks představuje Cocuma další porci inspirace a sdílení o firemní kultuře. Tentokrát dvoudenní a intenzivní workshop “Wanna be a Culture Jockey?”Tyto dva dny budou především o vás, sebereflexi, sdílení a také o roli, kterou ve firmě hrajete, nebo byste chtěli hrát. Především to však bude zážitek. A jak to vím? Jeden takový mám za sebou.
#1 Na prvním dojmu záleží!
Culture Jockey nenechává nic náhodě. Minikinosál Bokovky v Dlouhé ulici (ano nad stejnojmennou vinárnou ve stínadlech) - kde workshop probíhá, má už sám o sobě své kouzlo. Díky posezení u kulatého stolu a menší skupince 10 lidí byla nálada hodně komorní, uvolněná a hodně sdílná. Baterky jsme během dvou dní dobíjeli občerstvením od Ambiente. A kdo Ambi zná, ví, že je to velmi pravděpodobně ta nejlepší gastro jízda u nás. Myslím si, že můj zážitek z celého workshopu byl tak skvělý i díky skupině přihlášených lidí, kteří se u kulatého stolu sešli. Co si budeme říkat, hodnotu jakékoliv akce do velké míry dělá právě atmosféra, jídlo a lidi se kterými trávíte čas. Tady bylo vše na jedničku s hvězdičkou včetně bohaté porce hodnotného obsahu.
#2 Šašek, pečovatel nebo sirotek?
Víte, jakou roli ve firmě (klidně si to převeďte i do osobního života) hrajete? A teď nemám na mysli, jestli jste ředitel nebo asistent. Ani to jestli jste obchodník, účetní nebo personalista. Ale to, jak vás vnímají kolegové, jak a jestli vůbec ovlivňujete atmosféru a zmiňovanou firemní kulturu. Jste bavič, který dokáže odlehčit každou situaci, jste inovátor, který přichází s novými nápady a nebo o celý tým s láskou pečujete? Někdy si svou roli ani pořádně neuvědomujeme, a to je škoda, protože když jsme si něčeho plně vědomí a víme, kde se nacházíme, co nám případně schází a kam se chceme posunout, můžeme na tom daleko lépe pracovat.
Pro mě byla tohle asi nejzajímavější část celého workshopu. Každý dostal svůj balíček karet, ano těch kanastových, které v sobě ukrývají 10 archetypů, 10 rolí, které běžně v životě/práci hrajeme. Principem hry bylo vybrat si roli, ve které se právě nacházíme. Já jsem zvolila pečovatele, za kterého se obecně vůbec nepovažují. Z těchto 10 karet to ale opravdu byla v daném okamžiku ta pravá a já si najednou uvědomila něco, co mi ostatní říkali už dávno. Se svojí “novou” rolí jsem se v tom okamžiku sžila a to si ji stačilo zvědomit. A pokud třeba zjistíte, že vaše aktuální role není to pravé ořechové, máte prostor s ostatníma hned rozebrat možnosti a kroky, které povedou ke změně.
#3 Desatero CJ
Když se do tématu ponoříte hlouběji, pochopíte, že role Culture Jockey (rozuměj nový typ HR lídra, který má za cíl tvořit firemní prostředí) je vlastně mixem všech 10 archetypů. Nebojte, superman se z vás stát nutně nemusí, ale nebát se pomoci slabým, to zas takový problém být nemusí. U každého z nás převyšuje jedna nebo dvě primární role a je dobré se jich držet a pěstovat je. Síla Culture Jockeye tkví v tom, že si je všech svých “super vlastností” vědom, umí být tak trochu schizofrenik a bravurně své role střída v situacích, které to právě vyžadují. Nejlepší na tom celém je, že desatero vlastností CJ není žádná poučka z učebnice ani přikázání, které na workshopu obdržíte a úspěch podmiňuje jejich striktní dodržování. Sestavili a zvěčnili jsme si je ve skupině sami, na základě našich nově objevených poznatků, společné diskuze a našeho vlastního vnímání jednotlivých rolí. Po každém workshopu může být tak tohle desatero jiné a mě by docela zajímalo, jak se na něm shodly jiné skupiny.
#4 Obsah, který vás nenechá čumět do mobilu
Workshopů na firemní kulturu je na trhu už tolik, že je těžko vybírat, kam se vyplatí investovat energii a čas. Značka Petra Skondrojanise je však jistou zárukou kvalitního obsahu s velmi mizivým rizikem nudy. A přesně toho se jim s Hanou Smítalovou povedlo dosáhnout. Už od začátku mě to vtáhlo, celé dva dny jsem prožila hodně v přítomnosti, vůbec jsem neměla potřebu sledovat e-maily, mobil či přemýšlet nad jinými starostmi. Pomyslnou třešničkou pro mě bylo hodinové povídání s Františkem Kšánou, řezníkem a spolumajitelem Našeho masa, který se přišel podělit o svůj příběh, a to jakou kulturou žijí v Našem masu. Doporučuji tam někdy zajít, vyčkáte si sice frontu a volné místo k sezení najdete jen se štěstím (denně obslouží více než 500 lidí, což je na tak malý prostor opravdu úctyhodný výkon). I při takovém shonu jim nechybí úsměv a dobrá nálada, s lidmi si povídají a neřeší narůstající frontu. A když náhodou zahlédnou někoho, kdo by chtěl tuto pohodovou atmosféru narušit, stačí ho oslovit, dát mu něco ochutnat a usmát se, vysvětluje tajemství zákaznického servisu František. Takové jídlo si pak vychutnáte daleko víc, než když vám ho podává kyselý a nabubřelý obličej, což je bohužel v našem gastro oboru pořád velký nedostatek. František se navíc snaží v Česku pozvednout pověst řeznického řemesla.
Najít dobrého řezníka je dnes srovnatelný problém k hledání vývojářů, Františkovi se i tak podařilo do svého týmu přitáhnout vystudovaného právníka či bývalého pojišťováka. Nevím jestli to bylo jeho charisma, nebo láska ke své práci, která z něj sálala, ale Františkova energie a příběh na mě opravdu zapůsobili.
Co dodat závěrem, Culture Jockey byl jedním slovem zážitek. Odcházela jsem nabitá novou energií a odhodláním. Taková pozitivní vibrace je koneckonců mnohdy daleko užitečnější, než ty zaručené návody, které nám často zůstanou nedotčené v hezkém notesu na dně šuplíku. Přeji vám, ať žijete roli, která vám je vlastní. A pokud si chcete atmosféru Bokovky a Culture Jockeye zažít na vlastní kůží, mrkněte na volné termíny v lednu a únoru.
Text: Jana Orlovská
Foto: Petr Vágner